Kouzelné odpoledne plné zážitků a Harmonie

Máme tady “kouzelné jaro”, úplně to vybízí chodit ven na sluníčko, že? 🙂

Já jsem také dnes vyrazil ven, jako dnes snad každý, když je ta neděle. Šel jsem odpoledne s Matýskem v kočárku se projít, aby usnul. A napadlo mě svléknout zase boty, takže jsem šel celou dobu bosý. Moc příjemné!

Před časem ze mě vyplul text “Je možné žít v Harmonii!“. Napsal jsem:

Ten, kdo je v Harmonii sám se sebou, vidí Harmonii i v okolním světě. Kamkoliv se podívám, vidím Harmonii.

S tím samozřejmě stále souhlasím. Dnes chci jen doplnit toto:

Tomu, kdo je v opravdové Harmonii sám se sebou, se vrací zase jenom harmonické zážitky.

Ze všech stran dostávám potvrzení, že je to opravdu tak, že žiju v Harmonii. Zákon přitažlivosti funguje vždy a všude.

Všechno, co prožíváme, dokonale odráží náš vnitřní stav – nastavení mysli… Vše si tvoříme svými myšlenkami…

Tolik nezbytný úvod a “teorie”, jaká byla má dnešní “praxe”?

Mlýnský potok

Jak jsem se tak procházel, šel jsem nejdřív kolem Mlýnského potoka, a kousíšek ode mě se promenoval párek – kachna a kačer. Byli tak blizoučko, že bych si je mohl pohladit. Krásně jsme po sobě koukali. Měl jsem po ruce foťák, tak jsem je vyfotil:

Dvě krásná, úžasná, dokonale harmonická zvířata! Takto blízko jsem snad žádné divoké kachny ještě neviděl!

Bázlerova pískovna

Šel jsem dál, směřoval jsem do Bázlerovy pískovny. Je to moc příjemné místo, jen pár set metrů od nových inline stezek, po kterých se prohání davy bruslařů, cyklistů a běžců, jeden za druhým. Pískovna je prohloubenina pod úrovní pole, je tam dokonalý klid.

Skvělá příležitost pro dokonalé zklidnění a uvolnění…

Malé milé místo, nabízející velkou hojnost zážitků – vodu, vítr, vzduch, stromy, trávu, ptáky… a také sebe…

Můj záměr byl lehnout si na zem a příjemně se unášet dotykem se Zemí. Leč ouha, můj syn Matýsek se chvíli před tím, než jsem přišel do pískovny, vzbudil.

Chvilku jsem pociťoval zklamání, že už nebudu mít takový klid, když je vzhůru, že tam bude chodit kolem a bude po mně lézt. Ale pak jsem si uvědomil, že si přeci všechno tvořím sám svými myšlenkami.

“Nebylo by hezké, kdyby ještě Matýsek usnul, a měl bych klid na přemýšlení a zklidnění?” vystřelil jsem nové myšlenky do Vesmíru a dál si užíval kývající se stromy, dotek bosých nohou s novým asfaltem, překvapené pohledy kolembrusličů a mnoho a mnoho dalších hojností.

V pískovně jsem Matýska vytáhl z kočárku a nechal ho volně svému osudu, ať si objevuje, co ho zaujme. Já jsem se v klidu uvelebil na zemi… Matýsek okamžitě přišel za mnou, usedl se mi na břicho. Opřel se o mé pokrčené nohy, a byl krásně v klidu. A byl tak v klidu a míru, že za chvilku zase usnul. Nevídáno, neslýcháno 🙂

Já jsem si užíval dotek své Matky (Země), Matýsek si užíval dotek svého otce. Krásný mír a Harmonie!

Foťák byl pořád po ruce, a tak jsem tuto chvíli mohl zvěčnit skrz digitální čip na kartu:

Mým očím se naskýtal nějaký takovýto pohled:

Stálý pohyb, každá větvička se chvěje, kyne mi, je ráda, že jsem zde, že vnímám její krásu. Strom se těší z mé pozornosti, já se rozplývám nad úžasnou krásou a harmonií…

Myslel jsem, že bude Matýsek spát v takovéto poloze jenom chvilku, ale mýlil jsem se – za hodinu se scéna změnila jen velmi málo:

Pak se najednou vzbudil, zvedl, protáhl se a rozkošně prohlásil pravdu o smyslu života a Vesmíru: “Ťa!”

Teplodárné a světlodárné slunce jarního poledne už bylo jen světlodárné, nejvyšší čas jít domů. Boty se mi stále nechtělo oblékat, skvělá příležitost je zahřát během!

A tak jsem si užil ještě běh naboso s kočárkem a Maťuláčkem, vískajícím radostí nad těmi nezvyklými pohyby a občasným zaseknutím koleček v nějakých těch hrbolech…