Jak jsem si k sobě přitáhl notebook

Před pár dny jsem napsal úvod k zákonu přitažlivosti, v závěru jsem zmiňoval, že jsem vyhrál skvělý notebook, je to tak, už přišel a píšu na něm tento článek 🙂

Mám z něj obrovskou radost, protože je to první větší materiální věc, kterou jsem si k sobě takto krásně přitáhl, od té doby, co vědomě žiju podle zákona přitažlivosti. Chtěl bych se rozdělit o to, co jsem zhruba tak dělal, aby mi ho Vesmír poslal. Třeba vás to inspiruje 🙂

Už nějakou dobu jsem si říkal, že by bylo hezké mít nový notebook, svůj současný mi slouží úžasných 6,5 let, krásně spolehlivě, ale hodilo by se mít novější, rychlejší, s větším pevným diskem a baterií, která dlouho vydrží, že?

Na konci srpna zveřejnila hostingová firma Wedos, u které hostuji své weby, že od 1. září chystá soutěž o 111 notebooků Fujitsu. Každý den bude zveřejňovat podmínky jednoho kola, každý den jeden člověk vyhraje jeden notebook. Pro účast v soutěži stačilo koupit nebo prodloužit libovolnou .CZ doménu, což bych udělal tak jako tak. Ihned, jak jsem si to přečetl, jsem zahořel touhou jeden takový mít.Ihned jsem si začal představovat, že už ho mám na stole. To je důležité, nestačí jen toužit, ale je potřeba v sobě vytvořit (aktivovat) myšlenku, že už danou věc máte.

Soutěžní  kola byla vesměs tipovací, a tak jsem měl ze začátku tendenci zjišťovat z různých grafů apod., kolik že asi tak .CZ domén zákazníci koupí. Včera bylo tolik a tolik nových domén, předevčírem tolik, tak dneska by to mohlo být tak nějak podobně… Takovýto přístup je samozřejmě očekávatelný. Částečně jsem s ním uspěl, neb jsem si vysloužil dva hrníčky za 8. a 9. místo (nebo jaké), jeden z nich takový krásný malý rozkošný s maličkou lžičenkou 🙂

Čas utíkal a notebook nikde bych si mohl říct a vykašlat se na to, ale stále jsem měl příjemný pocit, že jsem notebook vyhrál. Dělal jsem různé více či méně “bláznivé” věci, jako třeba:

• Svému současnému notebooku značky Asus jsem v duchu říkal “ty můj úžasný Fujitsu” atp. 🙂
• Podle fotky na webu soutěže jsem věděl, jak můj notebook vypadá. Zachytl jsem se tří detailů:
  • kulaté tlačítko na vypnutí a zapnutí v pravé části nad klávesnicí
  • logo Fujitsu uprostřed pod displejem
  • velká loga Wedos, Fujitsu a CZ.NIC přes celý monitor, předpokládal jsem, že to problikne po spuštění

Těchto tří detailů jsem se zachytil, a kdykoliv jsem vypínal svůj notebook Asus, v mysli jsem ho vypínal kulatým tlačítkem s modrým podsvícením vpravo (i když je podlouhlé hranaté a uprostřed). Představoval jsem si, jak zapínám notebook a problikne tam obrazovka s logy těch tří firem. Když jsem si vzpomněl na svůj notebook, věděl jsem, že uprostřed pod monitorem je logo Fujitsu, tak jsem si ho tam představoval.

• Napsal jsem si “děkovný dopis” podle tohoto videa, do kterého jsem jako jednu z věcí děkoval, že jsem vyhrál notebook. Tento dopis jsem si četl vždy párkrát denně asi týden, pak už mě to tolik nebavilo a kamsi dopis založil…
• Postupně jsem se s myšlenkou notebooku Fujitsu opravdu tak sžil, že jsem o tom už i sem tam mluvil, jako bych ho měl. Pár lidí mi to i věřilo 🙂
• Udělal jsem si fiktivní screenshot monitoru s přehledem výherců, kde jsem si napsal své jméno a tu si dal na plochu monitoru 🙂
• Uvědomil jsem si, že vlastně mám skvělý notebook, který mi slouží hodně dlouho, a nutně nový nepotřebuju. Oceňoval jsem svůj současný za to, jak mi krásně slouží tolik let, děkoval mu za to a radoval se z toho.
• Vyhrál jsem ještě taky 8 GB flash disk s logem Fujitsu za 3. místo v jednom kole, ten jsem nosil pár dní po kapsách, udělal jsem si z toho “symbol svého notebooku” – když jsem na flashku narazil v kapse párkrát za den, řekl jsem si něco jako “Jé, to je flashka od mého krásného nového notebooku!”
• Věděl jsem, že bude bez operačního systému, a tak jsem přemýšlel, jaký si tam nainstaluju. Nad Windows 8 nakonec na plné čáře vyhrálo Ubuntu 🙂
• Naprosto jasně jsem věděl, že si zasloužím mít rychlý nový notebook s velkým pevným diskem.
• Četl jsem knihy o Zákonu přitažlivosti (o nich třeba zas jindy), čím dál tím víc do něj pronikal (a pronikám). A tak jsem si postupně uvědomil, že nejlepší věc, kterou můžu udělat, abych notebook měl, je nechat to být. Nedělat vůbec nic. Užívat si života. Nacházet na všem jenom pozitivní. Být skvěle naladěný. Být šťastný.

Z tohoto seznamu to možná vypadá, že jsem na notebook myslel od rána do večera každý den, ale tak to nebylo. Prostě jsem si sem tam vzpomněl na svůj nový notebook s kulatým zapínacím tlačítkem, jak mi leží na stole, a soustředil se na to, abych co nejopravdověji žil v přítomnosti… Pomohlo mi mimo jiné i toto video:

Když jsem si toto všechno uvědomil, tak jsem věděl, že vlastně nemusím dělat nic konkrétního, abych svůj notebook získal. Byla to obrovská úleva! V neděli většinou posílali z Wedosu připomenutí, že se můžeme zapojit do právě probíhajících soutěžních kol, když jsem byl zrovna u počítače a do půlnoci jsem to stihl, tak jsem do tipovacích kol napsal nějaká čísla. Nesnažil jsem se. Prostě jsem věděl, že ve správný čas to přijde. Nechával jsem prsty, ať napíšou nějaká čísla…

A přišlo!!! Hurá hurá hurá!!! Hohoho juchuchůůůů!!! Prostě to opravdu funguje a před týdnem jsem si přečetl, že jsem napsal nejsprávněji počet zakoupených VPS za rok 2013. Hurá hurá hurá!!! A už mám notebook tady a píšu na něm tento radostný článek. Prostě, Vesmír odpovídá na naše myšlenky. Buď jsou zaměřeny na to, co chceme, nebo na to, co nechceme…

Bylo to těžké? Nebo jednoduché?

Jednoduché. Měl jsem k dispozici plno času, abych se se svým notebookem krásně sžil. Věděl jsem hodně přesně, jak vypadá a jaké má parametry… Hlavně to je úžasně tvůrčí. Vtipné. Aktivní. Radostné. Dodalo mi to obrovskou kuráž do dalších dní. Potvrzení, že to opravdu  je tak, jak to už nějakou dobu intuitivně cítím v sobě. Klidně si ale říkej, že to byla jen náhoda a žij si dál, jak chceš 🙂 K ničemu tě nenutím, milá čtenářko či milý čtenáři. Jen jsem se chtěl rozdělit o svou velkou radost 🙂

Co teď dál?

Teď si užívám skvělého pocitu, že opravdu už notebook mám. A užívám si skvělého pocitu, že všechny myšlenky, vize a představy, které jsem už vyslal do Vesmíru, se opravdu splní. Čas je vlastně jen iluze naší dimenze, že? Takže se to vlastně už vše splnilo! Hurá! Jak jednoduché 🙂 Raduju se z toho, jak se vše postupně odkrývá a konkretizuje. A žiju 🙂 🙂 🙂

Přeji krásné tvoření nám všem! Nechť se všechna naše úžasná přání splní!!!

P.S.

Je to opravdu tak, po zapnutí vždycky na chviličku problikne ten obrázek, jaký je na fotce (jenom s bílým pozadím) 😀