Co jsem dnes jedl? Hojnost!

Na podzim jsem nechal všechno na zahrádce svému osudu. Země ví lépe, co je pro ni přirozené, co je pro ni příjemné. Člověk se může jenom s větším či menším úsilím “snažit” napodobit děje, které probíhají naprosto samy a jednoduše. Nikdy to nebude takové, jako když se jen nechá vše být… Jak to tam dnes vypadá, jsem napsal samostatně v článku Má zahrádka na jaře aneb úžasná Hojnost. Ano, je to tak. Slovo “hojnost” se objevuje už nějak podezřele často, jedu “na vlně hojnosti” 🙂 Nalaďte se taky!

Prošel jsem se po záhoncích, a bohatě si pochutnal. Roste toho tolik! Vše se samo vysemenilo z toho, co jsem nechal na záhoncích, nebo vyrůstá z kořenů, které jsem nechal v zemi, nebo jsou to plané druhy, které tam mají své místo.

Než lísteček utrhnu, poděkuju rostlině za energii, kterou dala do toho, abych mohl přijmout vzácné živiny, které zrovna teď mé úžasné tělo potřebuje.

Z temných hlubin Země vytahuje nadšeně rostlinka po mnoho dní, týdnů a měsíců minerální látky, nechává se osvětlovat žhavou energií Slunce, působí na ní přebohaté tajuplné vesmírné síly hvězd i Měsíce.

Je zavlažována rosou, deštěm, mžením i sněžením. Je ovlivněna studenou zemí i horkým sluncem. A čeká, čeká, přesně na tuto příležitost. Nadšeně se ti odevzdává, aby ti předala tyto síly, které do sebe uložila…

Děkuji, děkuji velice, celou svou bytostí děkuji, nejúžasnější lístečku na světě!

Proč kupovat superfoods, když máme vše, co potřebujeme kdekoliv k dispozici, a v ještě lepší kvalitě?

Příroda oplývá neuvěřitelnou hojností všude, kam se podíváme! My jsme součástí přírody. My jsme také Hojnost! Já jsem Hojnost!

Jedl jsem třeba čerstvoučké křehoučké špenátové lístky (výše). Delikatesa! Vysemenily se a vyrostly naprosto samy, bez mého úsilí. Takto vypadají loňské rostliny:

Ani není potřeba znát všechny názvy všech rostlinek, které lákají. Tato snad ani nevím, jak se jmenuje. Nebo že by malý rozrazil rezekvítek? Asi jo. Rozhodně moc moc dobrý!

O kousek dál vyrůstají pampeliškové lístky. “Žádný je tam nezalejvá, oni přece rostou…” 🙂

Kousek mladinkého pýru (můj tatínek říká “pejřka”) na obzvláštnění. Vzpomínáte, jak chutná, když jsme si jako malé děti, ležíce v trávě, dali stéblo do pusy a pomaličku kousali? Určitě je plný mnoha a mnoha živin, které zrovna teď potřebuju, když mě vybídl, abych si ho dal.

Mé fyzické tělo je úžasně krásné a dokonalé! Mé tělo chce pro sebe to nejlepší a dává mi to najevo a já mu to umožňuju!

Další pampeliškové lístky o kus dál.

Salátky už taky krásně rostou, aniž jsem s nimi cokoliv mnoho  měsíců dělal. Byly dost hořké, ale to nevadí. Když mám luxusní mnohachodové menu, je potřeba ochutnat všechno, že?

Další degustační kousek – “běloba” a “zelenoba” z kokošky pastuší tobolky (jestli je to ona, z fotky to moc nepoznám).

Mladé lístky od sedmikrásek. Jinde už kvetou, vřele doporučuju! Někdo říkal, že by měl každý člověk sníst na jaře po sedm dní po sobě vždy sedm květů sedmikrásek, a tak bude zdravý po celý rok 🙂

Následuje další chod, tentokrát velmi lahodný a známý – ptačinec žabinec.

Mezi starými lístky špenátů, mangoldů a salátů už dávno rostou nové lístky. Vysemenily se a vyrostly přesně v pravý čas, kdy chtěly samy. Bez práce ty nejlepší koláče 🙂

A pozor, následuje další, ještě vyhlášenější chod! Ty nejčerstvější špenátové lístky na světě!

 

Lístky neznámé značky, ale to nevadí. Děkuji, malá neznámá rostlinko. Moc jsem si na tobě pochutnal!

A pažitka! Loni jsem ji nasadil, od té doby ji nijak neřeším a občas sklízím. Ta chuť! Kdo zná jen tu v květináči z Lidlu, která snad ani neviděla denní světlo, nejedl pažitku!

Petrželku je také potřeba ochutnat…

A pozor, kdo pozná, co je toto? Můžete psát do komentářů 🙂

Mezi vitariány velmi známá a oblíbená rostlina, lahodné přelahodné chuti i vůně. V této podobě ještě lahodnější! Loni jsem zasel nějaké přísady a pak v květnu přesadil ven, byla utlačována těmi různými saláty. Jak je vidět, má však tuhý kořínek a silnou touhu po životě! Děkuji, rostlinko!

Nějaká zapomenutá mrkvička teď vykoukla. Přes léto byla zapomenuta mezi saláty. Na mrkev (kořen) chuť nemám, ale lístky má dobré. Děkuji, mrkvičko!

Kochám se dále bohatstvím života a nadšeně si pochutnávám na mangoldu.

Ódy na loni zapomenutý pórek jsem už pěl v předchozím článku, tak si to přečtěte tam 🙂

Další špenátek…

A pozor, následují dvě speciality podniku! První z nich! Pryšec chvojka. (Myslím, že právě ten byl až skoro odporně hořký, ale už si to přesně nepamatuju, jestli si to nepletu s něčím jiným. Přece jen těch chodů bylo tolik…)

Ochutnal jsem také dva rašící pupeny ze záměrně ponechaného brokolicového košťálu. Trošičku nahořklé, ale i tak zajímavé. Děkuji za zkušenost, brokoličko! Jsem rád, že žiješ!

Co že je toto za seno a plevel? Ne, to je můj krásný “bylinkový koutek” 🙂

Koukám, že z něj zbyla jen meduňka, ale je jí dost. Už se těším na ty meduňkové maceráty!

Tak to je pro tuto chvíli vše, co se týče zelených superpotravin, už se cítím dostatečně uspokojeně. Však to taky bylo víc než 20 různých druhů!

Mezitím je prostřeno k další dimenzi dnešního oběda.

Nakonec jsem snědl jen tři jablka, byla hodně velká. Ale úžasně šťavnatá! Jablka vlastnoručně nasbíraná i ta od kamaráda už jsou všechny přeměněny na životní energii mého těla (a mé rodiny), tak už nastává čas jablka kupovat…

Ohryzky nechávám mrevenečkům a dalším zvířátkům, které budou chtít. A třeba z nich vyrostou jabloně 🙂

Paní zahrádková sousedka stále “pracuje”, já jsem po bohatém jídle a lahodím si. Medituji – zhluboka dýchám. Ladím se se Zemí a sám se sebou. Dotýkám se Země. Jsem jí objímán. Úžasné pocity. Slunce prosycuje celé tělo.

Já jsem Světlo. Já jsem Země. Já jsem Život…

Nastává čas jít domů. Cestou se ještě potěším u třešinky, kterou jsem narouboval a zasadil na podzim do prázdného prostoru po lípě – mezi chodníkem a silnicí. Už se těším na ty lahodné přelahodné třešně!

První úspěšný roub, co jsem dělal! Jsem velký Stvořitel! 😀

Doma si uvědomuju, že jsem si s sebou nevzal krásně vypadající dvoubarevný salát neznámého druhu, který za mnou přijel až z Benátek (moc děkuju, Raduško!).

Ochutnávám, a už asi tuším, “proč” jsem si na něj nevzpomněl při odchodu. Energie tohoto salátu, byť velmi krásnému na pohled, nedosahuje síly, kterou cítím z rostlin, čerstvě utržených na zahrádce. Moc ti děkuju, italský krasavče za tuto možnost uvědomění!

Chvíli zkoumám, zda se už přece jen cítím dostatečně sytý… Ano, ale… něco malého bych klidně ještě snesl 🙂 Ovoce? Ne, ta tři jablka bohatě stačila. Tak ještě ten salát? Kousek ještě jo. Ale ne, to už fakt stačí… Tak co tedy? Á, tady na stole mám “náhodně zapomenuté” balení cibulových chipsů od Lifefoodu z mého obchodu Lahodnosti.cz, dopoledne jsem dělal inventuru, kolik toho zbylo po 2. velmi příjemném RAW srazu. To je přesně ono!

Cibulové krekry se Lifefooďákům velmi povedly! Pikantní, opravdová chuť cibule a česneku… Hmmm, ty jsou…

A tady jsou ještě chipsy z červené řepy, tak že bych si dal i ty? Ale jo, však žiju v Hojnosti. Já jsem Hojnost 🙂

Ty jsou také naprosto geniální. Sladká chuť sušené řepy a dominantní chuť hořčičných semínek. Krása! Chuťové buňky se radují a děkují za hojnost všech úžasných zkušeností, úžasného jídla!

***

Tak, toto, co jsem sem psal, je opravdu všechno, co jsem během celého dne snědl. Jím už asi 3 týdny jednou denně, naprosto mi to dostačuje a vyhovuje. Navedlo mě k tomuto stavu mé tělo, mé Vyšší já…

Cítím se výborně. Umožňuji svému tělu, aby se dokonale sladilo. Spolupracuji se svým tělem. Mám úžasné a dokonale sladěné tělo! Jím, na co mám chuť, a jím s velkým nadšením a velkou Láskou. Všechny mé buňky září energií a Světlem a Bohem.

Chcete-li podobného stavu taky dosáhnout, můžete začít třeba tím, že si budete opakovat podobné “afirmace” aspoň párkrát denně. A postupně se stanou vaším převládajícím životním názorem, vaší převládající vibrací. Když budete spolupracovat s tím, co vám dává vaše tělo (a mysl) najevo, jste na úžasné cestě Expanze!

Stojí to za to! Já jsem toho zářným příkladem! 😀