Bologna – krásný střed města a co jsem tam jedl

Krásný střed města

V Bologni mě zastihl déšť. Když bylo po dešti, a tak jsem mohl vytvořit několik takovýchto fotografií. Bez deště by nebyl na zemi život, a bez tohoto deště by nebyly tyto fotografie (ale byly by zase jiné) 🙂

Některé budovy či jejich části byly částečně zakryté lešením. I v lešení je krása 🙂 Oceňuji lešení a lidi, kteří ho vymysleli, vyrobili, kteří po něm neohroženě lezou… Všichni jsou tu proto, aby ony historické budovy byly ještě krásnější pro nás i pro další generace!

Střed města

V každém okamžiku se odehrává mnoho a mnoho dějů, a všechny jsou stejně důležité – ten jde tam a ten onen. A vším tímto se Vesmír rozpíná, každým okamžikem, každou myšlenkou, každým fyzickým úkonem každého člověka v každém místě této země…

Byl jsem inspirován, abych vešel dovnitř jedné budovy na náměstí, byl to asi nějaký úřad – radnice, nebo tak něco 🙂

Nějak mě moc nebaví zkoumat, co kde je za “pamětihodnost” – vidím krásu všude 🙂

Byly tam takovéto schody – takové jsem ještě nikde jinde neviděl 🙂

A byla tam moc krásná zakoutí a sály.

A krásné pohledy a průhledy…

Chystala se tam nějaká výstava o jídle. Bylo milé pozorovat to různé hemžení a mumraj. V jednu chvíli tam dokonce natáčela televize rozhovory 🙂

Jakmile odešli tito japonští turisti, převzal jsem jejich místo a ocenil jsem pohostinství krásného gauče, elektrické zásuvky a wifi připojení pro svůj notebook, který jsem měl s sebou.

Když jsem vyřídil na internetu, co jsem chtěl, vyrazil jsem obdivovat další krásy města. A našel jsem třeba tuto fontánu…

…která hlásala výmluvné poselství: LIBERTAS! Ano, to je ono – všichni jsme dokonale svobodní. Můžeme v každém okamžiku dělat, co chceme, můžeme být tím, čím chceme být. Můžeme být v souladu se svým Zdrojem a cítit se skvěle, nebo si tento soulad blokovat a cítit se méně skvěle nebo špatně. A všechno je v pořádku…

Kdopak si tam asi nechal naplnit modrý kbelík, který krásně zářil svou modrotou do celého prostoru? 🙂

Co jsem jedl v Bologni?

Ráno jsem si dal ve svém hotelovém baru pomerančový fresh juice…

A pak jsem během dne narazil na krásný obchůdek s ovocem a zeleninou. Zaujalo mě zejména ovoce, označené jako “nespola”:

Tak jsem si jich pár koupil.

(Pozdější doplnění: Nyní jsem už zkušenější, a tak vím, že se jedná o lokvát, neboli mišpuli japonskou, už jsem tu o ní psal článek. V Chorvatsku jsem si tedy opravdu neuvědomil, že se jedná o to samé ovoce, které znám z Bologne 🙂 )

Dále mě zaujaly krásné pomeranče a mandarinky 🙂 Byl konec března a tak sezóna citrusů pomalu doznívala, ale i tak byly pomeranče stále výborné!

Ještě dvě fotky jarní italské zeleninové a ovocné hojnosti:

Nakonec jsem koupil a snědl toto na svůj oběd – myslím, že to bylo jediné mé jídlo toho dne (když nepočítám ranní šťávu)…

To hnědé je passion fruit neboli mučenka neboli marakuja. Jí se nejlépe tak, že se rozkrojí a vyjí dužnina lžičkou, chutná kysele. Na najedení nic moc, na zpestření zajímavé 🙂