Florencie v noci – všichni jsme součástí jednoho celku…

Do Florencie jsem přijel pozdě v noci, měl jsem chuť se trochu projít po městě. Brzy jsem dorazil ke krásné katedrále, krásně nasvícené. Teď až zjišťuju, že je to katedrála Santa Maria di Fiore na Piazza del Duomo. Když někde jsem, tak si vychutnávám atmosféru toho místa, nějak mě nezajímá, jak se co jmenuje, kdy to bylo kým postaveno a tak podobně… Dnes už vím, že je to jedno. Že jsme JEDNO. Že jsem JEDNO…

A obvykle pozoruju lidi – všemožní lidé se pohybují po celé Zemi. A všichni, které vidím, kteří se dostávájí do mého zorného pole, do mého života, jsou určitými aspekty mě. Vytvořil jsem si všechno, co se dostává do mého života – do mého vědomí.

Ať už je to číšník, sklízející židle.

Ať už je to pán, fotící si mobilem fasádu katedrály.

Ať už je to pán, píšící zprávy na mobilu u železné mříže.

Ať už je to paní choulící se do bundy a koukající na mě, proč že ji fotím.

Ať už je to skupinka mladých turistů, na cosi čekající. Ať už je to kluk, upírající na mě pohled.

Ať už je to skupinka mladých turistů, kamsi jdoucí. Ať už je to pán, upírající na mě pohled.

Ať už je to slečna, na kohosi čekající.

Ale i další a další lidi, které vidím, které fotím, protože vím, že budu mít chuť sdílet své zážitky.

Všichni jsme součástí Jednoty, ať už stojíme uprostřed náměstí.

Nebo ať už sedíme na schodech před dómem.

A ať už popíjíme pivko nebo nepopíjíme.

Ať už postáváme u zdi…

… nebo před schody.

Nebo ať už hledáme svou pozici na plánu města.

Všichni jsme propojení! Všichni jsme TADY a TEĎ na této planetě Zemi, v tomto státě, v tomto městě, a účastníme se fascinující symfonie života.

*****

“Hello, my friend. Where are you from?”

“From Czech Republic.”

“And what’s your name?”

“Peter.”

“Drrrr drrr drrr drrr…” drnčí závratnou rychlostí šicí stroj a než se stihnu rozkoukat, držím papír s krásnou výšivkou svého jména.

Děkuji a nadšeně jdu oceňovat dál. Potkávám ještě mnoho krásných lidí, pozoruju mnoho krásných příběhů!

Různorodí lidé chodí tam a zase zpátky…

A někteří sedí v restauraci a poslouchají krásnou hudbu.

Všechno stvoření se účastní úžasného tance života v každém okamžiku, v každém TEĎ.

A kolotoč se točí a točí, hudba hraje, nadšení lidé se fotí, aby mohli sdílet svou radost…

A pan kuchař si zase potřebuje na chvíli v klidu spočinout…

Jdu dál a potkávám slečnu, která si nasazuje vysoké chůdy… Tento příběh však vydá na samostatný článek…

Pokračuji po městě dál a vidím krásný pár na mostě. Nedá mi to a fotím je.

Jsou opravdu krásní. Je z nich cítit velmi příjemná atmosféra. Pohoda. Klid. Radost. Láska…

Ani mě snad nevnímají, jsem tichý pozorovatel a obdivovatel – ale zároveň i spolutvůrce této situace.

Když jsem s fotografiemi spokojen, nedá mi to a oslovuju je. Ukazuju jim své fotky, nabízím, že jim je pošlu mailem. Nadšeně souhlasí…

A já pokračuji dál a dál, po mostě klidným městem.

A mám klid v sobě.

A raduju se ze vší hojnosti, kterou vnímám všude. Raduju se z toho, že je každý výjimečný a úžasný a krásný. Raduju se z krásného města, kterým procházím. Raduju se, že žiju. Raduju se, že vidím všude jednotu – jednoho Ducha, ze kterého všichni a všechno pochází…

Všichni jsme součástí nikdy nekončícího tance života – všichni jsme součástí jednoho Zdroje, jednoho Vesmíru, jednoho Ducha, jednoho celku, je jedno, jak to nazveme. A všichni v každém okamžiku děláme přesně to, co si myslíme, že je to jediné správné. A je to v pořádku, ať je to cokoliv. Nic není špatně. Nemůžeme nic zkazit. Všechno je v pořádku…

Krásný den nám všem!