Můj příběh

Jmenuji se Roman Bursa, je mi 35 let a jsem narozený ve znamení Býka.

Jsem extrovertní člověk, který se s každým hned spřátelí, ale též jsem dost naivní a až moc důvěřivý. Snažím se vidět v lidech jen to dobré.

Začátek mých problémů: Démon alkohol

Od svých 18 let, když jsem přestal kouřit marihuanu a brát pervitin, tak jsem se stal závislým na alkoholu.

Tenkrát mi umřela babička, která mne prakticky vychovala, a já ji měl moc rád. Propadl jsem tehdy hlubokým depresím a pil čím dál více. Čili od osmnácti let až do teď, ani marihuana ani pervitin není součástí mého života, ale démon alkohol, ten si na mě došlápl.

Byl jsem čtyřikrát ve vězení

Dostalo se to tak daleko, že alkohol mě dostal dohromady čtyřikrát do vězení (byť na krátkou dobu, dohromady “jen” zhruba dva roky). Všechny čtyři trestné činy, které jsem spáchal, jsem spáchal pod vlivem alkoholu. Nebyly to žádné hrozné činy, většinou šlo o menší potyčky pod vlivem alkoholu, takže z toho udělali nebezpečné vyhrožování, a jednou jízda pod vlivem alkoholu.

Dvakrát jsem byl však propuštěn pro nepříčetnost. Důvodem bylo, že znalci zjistili, že trpím duševní poruchou a to BAP (bipolární afektivní poruchou) a ADHD.

Zároveň hned po výkonu trestu mi byla dvakrát nařízená soudem ochranná ústavní léčba v psychiatrické léčebně.

Ve vězení jsem se chtěl oběsit

Jednou jsem se na cele dokonce pokusil o sebevraždu, chtěl jsem se oběsit. Udělal jsem si provaz z prostěradla a pověsil se na mříž na okně, když druhá osoba na cele spala. Když jsem už visel, můj spoluvězeň se však vzbudil a zmáčkl SOS tlačítko, takže hned přiběhli bachaři a odstřihli mě, to už jsem však byl tuhej, ztratil jsem vědomí a pak se probudil v nemocnici, prý jsem byl čtyři minuty klinicky mrtvý.

Můj život na ulici a první Iboga

Díky mému pití a problémy se zákonem jsem skončil po propuštění prakticky na ulici. Bojoval jsem nadále s alkoholem a těžkými depresemi se sklony si nějak ublížit a skončit to. Ještě než jsem dílo dokonal, dozvěděl jsem se o tom, že existuje Iboga. Našel jsem muže, který se léčení s ibogou dlouhodobě věnuje, Chrisantema Macháčka, měl jsem k němu důvěru a přijel jsem k němu na ceremonii, to byl podzim 2023.

Tenkrát mi iboga moc pomohla, opravdu moc. Cítil jsem, že svůj život zvládnu, nad sebevraždou jsem už nepřemýšlel a přestal jsem pít. Vrátil jsem se zpátky do Prahy a tam fungoval dál, jenže, stav klidu a nadhledu mi vydržel jenom asi dva nebo tři týdny.

Chrisantem mi dal s sebou domů ibogu, že mám pravidelně mikrodávkovat, jenže, měl jsem svou hlavu, neposlechl ho a mikrodávkovat jsem nezačal, což teď už vím, že to byla úplně zbytečná chyba. V důsledku mého prostředí jsem po pár týdnech opět začal pít a opět udělal průser a opět jsem šel do vězení (to byl můj čtvrtý pobyt ve vězení).

Nový začátek po posledním propuštění

Jsem teď po propuštění od července 2025 venku. Po propuštění bych byl zase prakticky bezdomovec v Praze, do čehož se mi však vůbec nechtělo, protože tam jsem měl jedinou vyhlídku – alkohol a dřív nebo pozdějc bych asi provedl nějaký další malér a zase bych byl ve vězení. Věděl jsem, že toto kolečko už nechci znovu podstoupit, tak jsem intenzivně přemýšlel, co se sebou udělám.

Už během výkonu trestu jsem byl v kontaktu s Chrisem a řešili jsme, co se mnou bude po propuštění. Vymysleli jsme plán, měl jsem naštěstí u rodičů našetřené nějaké peníze, asi 70 000 Kč, a za ty jsem si koupil malý karavan a umístil ho k Chrisovi na jeho pozemek, což je zarostlá zahrada na jedné vesnici nedaleko Olomouce, s tím, že mu budu pomáhat a pracovat u něj v e-shopu a vydělám si nějaké peníze a začnu nový život.

Když jsem sám, ještě nemám vyhráno

Abych to zkrátil, všechno proběhlo, karavan mám, jenže Chrisantem jel v létě na skoro dva měsíce do Afriky za ibogou, a když jsem sám, tak pořád s alkoholem dost bojuju. Je to už podstatně lepší než dřív, nyní si dávám pravidelně menší dávky ibogy, ale ještě vnímám, že jsem démona alkoholu neporazil úplně, mám pořád chutě a ne vždy jim odolám.

Díky alkoholu jsem přišel o rodinu, o svobodu, o přítelkyni, bydlení, přátele, zaměstnání, zničil jsem si zdraví (měl jsem také úraz pod vlivem alkoholu), no prakticky o vše.

Kromě rodičů, kteří se mnou naštěstí vztah obnovili (jsou však na druhé straně republiky) a Chrise nikoho nemám. On mi nabídl pomocnou ruku a shodli jsme se, že jediné možné řešení je pro mne cesta do Afriky, kde bych podstoupil Bwiti iniciaci s velkou dávkou ibogy. Chystá se tam totiž zase na další cestu, zase skoro na dva měsíce, a už vím, že nechci zůstat v Česku sám, to bych nejspíš zase začal dřív nebo pozdějc pít, a taky bude zima a v karavanu už to není zvládnutelné.

Strašně moc bych si přál s Chrisantemem do Afriky dostat, ale nemám na to prostředky. Věřím, že by mi to opravdu pomohlo, Chris mi barvitě vykládal o všem, jak to tam probíhá a že je Bwiti iniciace opravdové a reálné znovuzrození, začátek nového života. Docela se i bojím, mám z toho velký respekt, ale zároveň si moc přeju se tam dostat, je to moje poslední naděje, moc bych už konečně chtěl žít nový a lepší život.

Moc vás prosím o pomoc, dobří lidé

Touto cestou bych vás chtěl poprosit o pomoc, dobří lidé, pokud můžete, prosím o jakýkoliv finanční dar na cestu, jelikož mám sotva polovinu částky potřebné k odletu a pobytu v Africe. S Chrisantemem jsme připravili plán, kampaň na mou cestu a on vám vysvětlí detaily.

Ve zkratce, můžete mi pomoci několika způsoby, například tak, že pošlete peníze na sbírkový účet, případně, že si koupíte mé e-booky. Ve vazbě jsem si psal zápisky, tak z něj je jeden e-book, a druhý e-book bych chtěl napsat formou deníku během cesty v Africe, s mým autentickým příběhem, fotkami a odkazy na videa, jak vše vlastně probíhalo. Pokud mi přispějete, rád vám jeden nebo oba rád pošlu.

Pokud někdo dočetl až sem, moc si vážím Vašeho času a případně předem děkuji za Vaši podporu.

Zdravím vás všechny.

Roman Bursa